Ostrava-Poruba!

Bydlím kousek od areálu Vysoké školy báňské. Oslovila jsem paní pořadatelku doslova pár dní před výstavou. Byl to jen malý pokus, protože vím, že tato výstava je hojně navštívena prodejci a není snadné se tam dostat.

O to víc mne potěšila ochota paní pořadatelky. Můj malý stoleček se jí podařilo ještě umístit u vchodu do haly.

Ten den pršelo a návštěvníci přicházeli. Vážila jsem si toho … Šperky na stolečku jsem si tentokrát osvítila lampou, zkušenost z Olomouce. Hned se rozzářily a vítaly své obdivovatele. A opět jich bylo hodně.

Jeden zážitek mi utkvěl ve vzpomínkách.

Pomalu se blížil večer a já pomalu uklízela šperky do krabiček. Ke stolečku doslova přiběhl starší pán:

„Prosím vás, vy už to uklízíte? Manželka přišla domů a řekla, abych se rychle ještě šel podívat, že stojíte hned u vchodu a máte krásné šperky …“

Vytáhla jsem ještě několik z krabiček …

„Moc děkuji. Měla pravdu. Jsou opravdu nádherné …“

Popřál mi krásný večer a odešel. Potěšilo mne to.